Co se všechno schumelí

Tak nám vyhlásili nominace na Magnesii Literu, a mám ji tam: za Krutý měsíc, v kategorii Litera za detektivku. Teď mě tedy čeká nadějeplný měsíc, kdy pořád můžu doufat, že se na mě usměje štěstí, a ztrácet naději, že asi spíš ne, a radovat se, že i nominace je super, a zoufat si, že ale to je jako přerušit výstup těsně pod vrcholem...

Vlastně už jsem mazák, protože jsem to zažila poprvé loni. Nejdřív nevěřícný úžas, když mi kamarádi volali "máš ji tam", pak opatrné doufání, že možná opravdu...? A nakonec takový ten pocit, jako když vás na maturiťáku pozve k tanci nejhezčí kluk ze třídy, ale ve finále zjistíte, že chtěl jen telefon na vaši krásnější kamarádku.
Tak třeba letos...?
Každopádně i nominace je bomba, zvlášť pro někoho, kdo se do psaní pořádně obul až na postarší kolena (jedno z nich s nedávno natrženým vazem). A kdo vlastně ani nepíše klasické detektivky. Nejvíc mě baví žánry střídat a porušovat jejich pravidla, takže moje ženské čtivo nemá happy end, v mých detektivkách nejsou detektivové a dětské grotesky se snažím koncipovat tak nějak pratchettovsky jako rodinné čtení.
No a samozřejmě jsem si sebemrskačsky sehnala obě knížky dalších nominovaných autorek (nechci být genderově zaujatá, ale mám hroznou radost, že jsme tam letos samé holky!), a jsou vynikající, ach jo, tak zase budu jen Horacio, přítel prince... Nebo ne?
Ne že bych chtěla remcat. Vyhrává nejlepší. Ta největší výhra je stejně v tom, že mě pořád tak baví psát. A největší naděje, že to čtenáře bude bavit číst.
Ale stejně mi 18. dubna držte palce!