Co se všechno schumelí

Každému z nás jednoho nepříliš krásného dne dojde, že je to tady. Že stáří přestalo nenápadně klepat na dveře a místo toho do nich hystericky mlátí pěstí. A nedobývá se k nám neoprávněně...

Bez brýlí nerozeznám, jestli míjím spícího psa, nebo vysavač, a občas naši Etu něžně podrbu pod antistatickou hadicí. Ostříhat si nehty na nohou je akrobatický výkon hodný Cirque du Soleil. Nevím, co je skibidi, a pamatuju doby, kdy naše rodina oslavovala křepčením kolem paneláku, že nám zavedli pevnou telefonní linku. S partnerem je nám dohromady něco přes stovku a nejčastější věta v naší domácnosti zní „Nevíš, kde mám…?“ (Dosaďte cokoli, co člověk držel před pěti vteřinami v ruce.)
Takže jo, stáří, udělej si pohodlí. Ale pro tu s kosou pozvánka ještě hodně dlouho neplatí.
Netuším, jaký algoritmus cílené reklamy v nás odhadl potenciální klienty, ale vloni v předjaří se nám ve schránce místo akčního letáku Penny začaly objevovat nabídky místních pohřebních ústavů. Den za dnem se trumfovaly v boji o naši přízeň. Přenechte starosti s pohřbem nám. Vše pro vaše zesnulé. Když jsem na letáky okrajovala brambory a slupky padaly na slova Provedeme převoz zemřelého nonstop, přistihla jsem se při morbidních úvahách, jak to myslí. Že když naloží tělo, prosviští všechny křižovatky na červenou? Nebo je to závazek, že se s nebožtíkem v dodávce nezastaví v Mekáči na Happy Meal?
Rozkvetly kočičky, a jako když utne. Schránku znova ovládly slevové akce samoobsluh. Leč rok se s rokem sešel a… Dva hroby v ceně jednoho! Jen do konce měsíce!
Položili jsme si leták ústavu Kostřík & synové na kuchyňský stůl, protože tohle už stálo za zvážení. Můj vzdělaný partner mínil, že je to narážka na Konfuciův citát „Než se vydáš na cestu pomsty, vykopej dva hroby,“ ale nedokázali jsme zaboha přijít na to, proč by si mstitel i oběť měli hradit místa posledního odpočinku z jednoho účtu.
Den na to jsme ze schránky vylovili nabídku pohřební služby Zubatá s.r.o.
Dva pohřby v ceně jednoho! Jen do vyprodání zásob!
Pohřeb dneska stojí jako Tádž Mahal, a teď jsme mohli získat druhý zdarma. Nekupte to, když je to tak levný, jak říkával pan Metek ze Slavností sněženek. Stačí umřít do vyprodání zásob.
Plán nakonec ztroskotal na praktických zádrhelech. Máme ještě jedno nezaopatřené dítě, které ví, co je skibidi, a psa zvyklého na to, že se mu snažím vodítko zapojovat do zásuvky. Co by si bez nás počali? A s těmi dvěma hroby v akci se mi to taky nechce líbit. To snad se mnou můj drahý nechce trávit věčnost v jednom rovu? Aby mě ještě nakonec nevyměnil za Krajinku v zimním hávu.
Už aby vykvetly ty kočičky…